Obchodník se smrtí: Viktor Bout

Kariéra Viktora Bouta začala stejně jako většiny jiných úspěšných Rusů současnosti – v armádě a tajných službách. Bout, narozený v Tádžikistánu, vystudoval na armádní jazykové škole, kde se naučil plynně hovořit šesti jazyky. V roli armádního tlumočníka se pak na konci komunistické éry podíval do řady zemí, kde v té době zuřily menší i větší konflikty.

Agent? Asi ne...

Inteligentní a skromný muž s výrazným knírkem poprvé vynikl při operacích v Angole. Tam si ho všimli nadřízení a také tajná služba GPU. S tou udržoval během svého života řadu kontaktů, ale její role v Boutových nelegálních obchodech není dodnes zcela jasná.

Zatímco se sovětské impérium hroutilo a s ním i spousta vysoce postavených vojáků, dokázal Bout právě v této době rychle šplhat po žebříku moci vzhůru. Dokázal využít toho, že sovětská armáda na začátku 90. let 20. století neměla dost peněz na financování všech jednotek. Bout, který roku 1993 armádu opustil, začal odkupovat spousty letadel, které, ač ve špičkovém stavu, ležely nečinně na ruských letištích. S flotilou silných a rychlých nákladních letounů se Bout vrátil do Afriky – a začal místním diktátorům nabízet své služby…

V té době byla ve Východní Evropě armádní výbava k dostání doslova za hubičku. Sovětská vojska se po pádu Berlínské zdi stahovala ze zemí za Ocelovou oponou a běžní vojáci i jejich velitelé odprodávali vše, co měli. Bout prokázal, že má kontakty i čich na dobrý obchod a v krátké době zprostředkoval řadu pořádně výnosných obchodů. Dokázal najít i kupce: v Africe došlo k mnoha ozbrojeným konfliktům a bojovníci za nezávislost, žoldnéři i diktátoři měli po výzbroji k vedení těchto válek neukojitelný hlad.

Ponorku do džungle? Samozřejmě!

Místa, kam Bout své zboží dodával, byla vzdálená, špatně dostupná a často i velmi, velmi nebezpečná. Zásoboval například žoldnéře bývalého liberijského prezidenta Charlese Tailora, který chtěl destabilizovat Sierru Leone a zmocnit se jejích zásob diamantů. Bout prodával zbraně také různým skupinám afghánských bojovníků. Krom toho se však dokázal dostat i k méně lukrativním, byť chvályhodnějším zakázkám; jeho antonovy a iljušiny vozily také stany a pokrývky pro mise OSN.

FIlm Lord of War s Nicolasem Cagem v hlavní roli vypráví o životě Viktora Bouta. Když se obchodník se zbraněmi na tento snímek podíval, prý se musel smát. "Vypadám v něm jako nějaký komiksový superpadouch, to vůbec nejsem já," řekl podle deníku Guardian.

V té době žil Bout jako navenek ctnostný občan v Belgii. Když se však ukázalo, co je zač, musel Evropu opustit. Zamířil do Spojených arabských emirátů – země, kde je důležité jen to, jak tučné máte konto. A to Bout měl. Právě v době pobytu v emirátech získal přezdívku “obchodník se smrtí“. Dodával vojenský materiál do Angoly, Středoafrické republiky, Súdánu a dalších problematických zemí. Na vrcholu moci měla jeho letecká flotila víc než 50 strojů – včetně obrovských nákladních Antonovů. Jen pro srovnání: 50 letadel mají v současné době například České aerolinie… Podle knihy Merchant of death vydělávat Bout ročně asi 6 miliard dolarů.

Šarmantní darebák

Vždy se pohyboval za hranou legality. Jeho letadla byla vybavena řadou falešných dokladů, piloti sebou vozili nástroje, jimiž mohli během pár minut změnit identifikační čísla strojů. Jedním ze základních kamenů Boutova úspěchu byli jeho piloti. Využíval služeb nezaměstnaných sovětských vojáků, kteří měli špičkovou kvalifikaci, ale v armádě nenašli místo. Dokázali přepravit cokoliv a kamkoliv – mezi jejich největší úspěchy patřilo shození ponorky do středoafrické džungle. Ve většině konfliktů bez výčitek zásoboval obě strany – samozřejmě když dobře zaplatily. Bylo-li potřeba, nebál se ani násilí. Podle Marka Kramera z Harwarda, který jeho kariéru dlouhodobě studuje, Bout svým obchodním konkurentům bez váhání vyhrožoval smrtí. Přitom většina těch, kdo ho potkali, považuje tohoto obchodníka se smrtí za velmi šarmantního muže. Dobře se obléká, nejraději má tmavé kvalitní obleky, plynně mluví desítkou jazyků a je údajně velmi vtipný a zábavný.

Dokázal vydělat na čemkoliv. Jeho letouny jen málokdy stály v hangárech. Deník Economist zmapoval lety jednoho z Antonovů 24: jeden týden tento letoun nesl mražená kuřata do západní Afriky, o týden později převážel mečíky z Jihoafrické republiky na Střední východ, jen aby pár dní poté dovezl několik milionů nábojů do kalašnikovů do Iráku.

Kolumbijské spojka

Opravdu pořádný kšeft si Bout sliboval od obchodu s kolumbijskou gerilou FARC. Ta po něm chtěla zbraně - spoustu zbraně. Nejen nějaký nudné kalašnikovy nebo kulomety, ale rovnou protiletadlové rakety a obrněné džípy. Na tak důležitou schůzku se Bout musel vydat osobně.  V té době se už musel skrývat; zpráva OSN ho označila za muže, který tahá za provázky ve spoustě konfliktů a kvůli kterému mnoho bojů hoří déle, než by měly.

Schůzka se měla konat v Thajsku. Bout však rozhodně nečekal, že se z kolumbijských narkobaronů vyklubou američtí agenti v přestrojení. V Thajsku pak ve vězení pobýval dva roky, než ho konečně dostaly Spojené státy...