Malý mír ve velké válce

Vánoce 1914 se staly takřka legendárními. Na úseku západní fronty ovládaném Brity a Němci dne 24. 12. 1914 některá ze stran vyzdvihla transparenty s nápisy jako "Merry Christmas" a "Frohe Weinachten" a spousty vojáků obou stran opustily zákopy. (Francouzi se Vánoc obvykle neúčastnili, protože jejich rozpoložení bylo kvůli okupaci jejich země poněkud horší) Na území nikoho pak na několik hodin mohli zapomenout na nepřátelství a v klidu si popovídat, někdy si vojáci dávali drobné dárky jako cigarety, dokonce se objevilo i několik případů fotbalových zápasů. Během Vánoc byla také pohřbena těla padlých vojáků, která dosud ležela mezi nepřátelskými zákopy. Jak mohlo k něčemu takovému dojít? První rok války nebyla mezi mužstvem nenávist k nepříteli příliš rozšířená, vojíni obou stran konfliktu si uvědomovali, že i nepřátelé strádají v zákopech a jsou stejně vystrašeni a vystresováni. Soucit tady zvítězil nad nenávistí. Dalším faktorem byla teprve se rodící zákopová válka, která ještě nestačila krajinu fronty totálně zdevastovat. Vojáci zatím bojovali v přijatelném prostředí se zachovalými vesničkami a loukami, které se ještě nezměnily v hromadu bahna, toto prostředí bylo pro vstřícné vztahy lepší než zdevastované bojiště pozdější doby. Samozřejmě se ale vánoční atmosféra nerozmohla na všech úsecích fronty- na mnoha místech se stále střílelo (i když vojáci často úmyslně mířili mimo cíl) a velení v podobě vyšších důstojníků rezolutně protestovalo.

Po skončení příměří se vojáci vrátili ke své rutinní práci: pobíjení nepřátel. Válka postupně nabrala na intenzitě, počty mrtvých rostly a po nasazení zbraní hromadného ničení v roce 1915 již nikdo na bratříčkování s nepřítelem neměl příliš náladu. Pokusy zopakovat něco podobného na Velikonoce 1915 vesměs selhaly. V následujících letech se ojedinělé případy zastavení palby na Vánoce objevily, ale již nikdy nedosáhly takového rozsahu jako v roce 1914.