Co (NE)víte o Vodní Dýmce

Pochází původně z Indie později se rozšířila do Arábie a je oblíbená zvláště na Středním východě, v Asii a v severní Africe. Toto zařízení používané ke kouření, funguje na principu filtrace a ochlazování kouře přes vodní filtr.

Jako kuřivo se ve vodní dýmce používá tabák smíšený s melasou a oleji, který je vlhký a mazlavý a při hoření silně dýmá. Tabák se dodává v mnoha příchutích. V Evropě jsou oblíbené ochucované tabáky (jablkový, melounový, mátový, kávový, atd.), naopak v arabských zemích jsou nejvíce oblíbené tabáky silné bez příchutí, například Zaghloul, Bata, Kass.K zapalování tabáku slouží doutnající uhlík vyjmutý z ohniště nebo rychlozápalné dřevěné uhlí, které se používá také při pálení vonných bylin, dřev či kadidla. Doba kouření dýmky je přímo odvislá od doby, po kterou uhlík hoří; u rychlozápalného kolem 45 minut, u uhelných briket kolem 90 minut a u kokosových i 120 minut.

Velikost vodní dýmky se může pohybovat od 15 cm (nefunkční exempláře zejména pro turisty ) až po 2 metry ( varianta pro více kuřáků ). Běžná velikost je zhruba 70 cm. Existují i varianty, kdy z jedne dýmky vedou až 4 šlauchy, což umožňuje kouřit až 4 lidem naráz.

Vodní dýmky bývají často velmi zdobné a díky tomu i cenově značně rozdílné. I nejlevnější exempláře mívají alespon zdobný šlauch. Ty nejdražší mají jemné tepání těla, tácku a kleštiček a složitě malovanou a tvarovanou karafu.

Karafa (také váza)


Většinou skleněná nádoba, která se naplňuje vodou. Většinou se plní do úrovně, kde se začíná zužovat. Zpravidla to bývá tak, aby trubice těla byla ponořena 2cm pod vodou. Může mít různé tvary a barvy. Také se může k tělu připevňovat buď těsněním, nebo šroubováním (syrské dýmky).
Karafy bývají vyrobeny nejen tak,aby dobře filtrovaly vodu,ale také pro potěchu oka. Proto je možné je koupit ve všech možných barvách a tvarech. Optimální je ale dýňovitý tvar z čirého nebo alespoň průhledného skla - je snadno vidět výška vody v nádobě a její zabarvení ( při delším kouření je třeba vodu měnit - indikace přílišného znečíštění je zežloutnutí vody ).

Tělo


Tělo vodní dýmky se většinou vyrábí z kovu a je tvořeno dvěma k sobě spojenými částmi, trubkou a srdcem. Trubka vede kouř z korunky, která se nasazuje na její vrchní část, do karafy, kde je spodní část trubky ponořena do vody. Kouř, který projde přes vodu, je poté nasáván do srdce dýmky, které je tvořeno rozšířenou částí těla v místě, kde se nasazuje na karafu, a z něj je nasáván dál do šlauchu. U novějších dýmek bývá součástí srdce i zpětný ventil

Tradišně bývá tělo zdobeno tepáním či korálky, někdy dokonce vykládáno dřevem či drahými kameny. Moderní dýmky pak mohou mít tělo různě tvarované do podob zvířat ale i oblíbených komiksových postav.

Hagar (Korunka)


Vrchní část dýmky, která se nasazuje na tělo. Nejčastěji bývá keramická, ale může být vyrobena i z kovu či ze skla. Do korunky se dává tabák, na který se umisťuje rozpálený uhlík. Kuřáci v Evropě a Americe dávají mezi uhlík a tabák perforovanou kovovou fólii či podložku, ale v arabských zemích to není podmínkou. Zabraňuje se tím kontaktu mezi uhlíkem a tabákem, jelikož to bývá zdrojem přílišného pálení tabáku, které má za následek nepříjemnou chuť pro většinu kuřáků. Slangově se Hagaru říká také kotel či kotlík.

Šlauch

Šlauch má podobu hadice, kterou kuřák nasává kouř z dýmky, a napojuje se na její tělo. Skládá se ze samotné hadice a dvou koncovek, z nichž jedna se zasazuje do dýmky a druhou si kuřák vkládá do úst. Jako materiál na výrobu šlauchu bývá nejčastěji používán papír, obtočený kovovou pružinou a obalený textilií. Může být však vyrobený taky z PVC či tradičně z velbloudí kůže. Koncovky jsou obvykle z tvrdého dřeva s kovovým náustkem. Vnitřní materiál šlauchu má mimojiné vliv na chuť tabáku, jelikož se v něm zachytávají částečky kouře a jen některé druhy šlauchů se dají uvnitř čistit.

Tarbuš

Často označován česky jako závětří. Tarbuš je plechová krytka, která brání teplu unikat do okolí a soustřeďuje jej u korunky, čímž se zlepšuje spalování tabáku. Tarbuš má také estetickou funkci, takže bývá většinou zdobný.

Tradice

V minulosti bylo kouření vodní dýmky výsadou mužů. Pokud vodní dýmku kouřila žena, byla pomlouvána pro lehčí mravy a zálibu v orálním sexu.S rozšířením vodních dýmek do Evropy a Ameriky došlo k zrovnoprávnění. Další tradice velí, aby si skupina kuřáků šlauch přímo nepodávala, ale aby jej kuřák nejdříve položil na dýmku a další ho odtamtud opět zvedl. V Česku se vodní dýmky kouří často v čajovnách, kde je jinak kouření většinou zakázáno.

Proč je tak oblíbená

Důvodů oblíbenosti je hned několik. Jedním z nich jsou různé příchutě tabáku, jež vytváří příjemné aroma, např. v místnosti. Dalším důvodem je hustý kouř, vytvářející při každém vydechnutí malou divadelní scenérii. Posledním důvodem je uklidňující bublavý zvuk vody společně s uvolňujícími účinky studeného vdechovaného kouře, který vytváří poklidnou relaxační atmosféru doplňující posezení s blízkými lidmi.

Kouření vodní dýmky v Česku

Vodní dýmka se v Česku kouří převážně v čajovnách a ve větším počtu lidí. Jednu dýmku tedy může kouřit i několik lidí, to z kouření dělá určitý rituál. Kuřáky jsou především mladí lidé. I díky vodním dýmkám jsou v ČR čajovny nejpopulárnější v celé Evropě. Přitom spojení vodní dýmky s čajovnou je sporné, i když módní.[zdroj?] V oblastech, kde je šíša či nargilé doma, se pije čaj silný, silně slazený, případně ochucený mátou. Jestliže tedy má jeho piják chuťové pohárky otupené kouřem, výrazně to nepocítí. Pokud ovšem člověk chce vychutnat jemné chuťové odstíny kvalitních a s citem připravených čajů, je požívání vodní dýmky (jako jiného kuřiva) na závadu. Chce-li čajomilec vychutnat druhý, třetí nálev třeba Pai Mu Tanu, Dračích očí nebo Mao Fengu, vadí mu nejen kouří-li sám, ale dokonce i zakouřené prostředí. Proto čajoví labužníci vyhledávají čajovny, kde se nekouří vodní dýmka.

Škodlivost

I když si mnoho lidí myslí, že vodní dýmka není škodlivá, není to tak.Odborné výzkumy potvrdily, že speciálně upravený tabák plněný do vodní dýmky obsahuje nikotin (ale pouze v malém množství 0,03-0,06mg) a karcinogenní látky, které kuřáci vdechují hluboko do plic.I když některé tabáky do dýmek neobsahují nikotin, přesto (už tím že se jedná o kouř) také obsahují karcinogeny a jiné škodliviny.