Rocky Marciano

Již při svém narození vážil Rocky Marciano údajně 12 liber, což je těžko uvěřitelných 5,4 kg.

Když bylo Rockymu 18 měsíců onemocněl zápalem plic. Tato choroba ho téměř zabila a zřejmě jen díky své silné tělesné konstrukci přežil tuto chorobu bez trvalých následků.

Během svého mládí se Rocky věnoval především baseballu. Všeobecně se soudí, že právě díky baseballu získal návyk tvrdě trénovat až do úplného vyčerpání.

Když Rocky dosáhl věku 16 let, vstoupil na Brocktonskou střední školu. Jeho oblíbeným předmětem byla především italština (jeho rodiče pocházeli z Itálie) a samozřejmě tělesná výchova.

Na škole se Rocky vedle baseballu začíná věnovat i fotbalu. Poté, co je však z týmu vyhozen, začíná školu vynechávat a časem ji definitivně opouští.

Bez potřebné kvalifikace Marciano těžko hledá práci. Vystřídá mnoho podřadných zaměstnání jako např. místo dělníka v továrně na boty či těžební společnosti, nebo práci zametače. Právě práci zametače si později pochvaloval, protože díky ní prý získal rychlost a lehkost v obou rukou.

V době druhé světové války,když bylo Rockymu 20 let, zažil zásadní životní zlom. Byl povolán do armády a převelen do Anglie. Již zanedlouho se však válka v Evropě blížila ke svému konci a Marciano byl převelen do Tichomoří.

Tam zažil dlouhé chvíle čekání, které si rozhodl zkrátit boxem. Přihlásil se tedy, že chce reprezentovat svoji jednotku a začal s tréninkem. Při sparingu mu brzy ostatní přestávali stačit a on díky tomu získává patřičné sebevědomí.

V tuto dobu dostává Rocky 2 týdny dovolené. Během této doby se utkává s velice úspěšným a zkušeným amatérským boxerem těžké váhy Henry Lesterem. Utkání končí poté, co fyzicky vyčerpaný Marciano kopl svého soupeře do rozkroku. Byla to jeho první a současně i poslední diskvalifikace v celé boxerské kariéře.

Poté co se Rocky vrací na svou základnu Ft. Lewis přestává s kouřením i pitím alkoholu. Nasadí také drastickou dietu s cílem co nejlépe se připravit na nadcházející turnaj těžké váhy. Zde si ale vážně poranil kloub na levé ruce. Přestože ještě odboxuje s jednou rukou finále, musí posléze podstoupit speciální operaci a absolvoval 2 měsíce rekonvalescence. V jejím průběhu musí dokonce vyslechnout názor jednoho z lékařů, že se už nikdy nebude znovu moci věnovat boxu.

V létě roku 1946 je Marciano uvolněn z armády a spolu s několika přáteli se pokouší uchytit u profesionálního baseballu. Ze strany klubů se ale setkali pouze s odmítáním. Během jedné cesty autem po takovém odmítnutí, usnul Marciano na zadním sedadle a zdál se mu sen o profesionální kariéře boxera.

Na základě tohoto snu začíná po návratu s tvrdým tréninkem. Spolu se svým životním přítelem a trenérem Alliem Colombem se začal tvrdě připravovat na svůj 1. profesionální zápas.

Každý den musel Rocky mj. běhat minimálně 7 mil ve speciálních těžkých tréninkových botách. Často při tréninku využíval také vedení úderů pod vodou, čímž si dokázal vyvinout obrovskou sílu úderů.

Během jednoho roku se dokázal připravit natolik, že mohl začít svojí fenomenální profesionální kariéru. Po 37 vítězství k.o. (včetně památného vítězství nad Joem Louisem) konečně přichází chvíle, o které snil. Během zápasu o titul světového šampióna těžké váhy 13.9.1952 knockoutuje ve 13. kole svého soupeře Persey Joe Walcatta a stává se tak novým mistrem světa. Svůj titul Marciano posléze ještě šestkrát uhájil. Jako profesionální boxer tak vyhrál všech svých 49 zápasů.

Konec své kariéry vyhlásil Marciano 27.5.1956 ve svých 33 letech a nikdy se nikým nenechal přesvědčit ke comebacku. O své kariéře později řekl: „Užil jsem si to. Nikdy jsem opravdu nevěděl co je strach a nikdo mě opravdově nezranil…Prostě si myslím, že za svých mladých let jsem se mohl postavit čemukoliv živému.“

Rocky Marciano tragicky zahynul při leteckém neštěstí 31.srpna 1969 během cesty na oslavu svých 46. narozenin.