Válečné lodě II. světové války

Stejně jako Velká Británie stavělo Německo v I. světové válce bitevní křižníky. Oproti britským byla jejich rychlost obětována ne na úkor pancíře, ale výzbroje. Po obnově německé armády vznikly na rýsovacích prknech plány pro dvě třídy takovýchto lodí-první byly tzv. kapesní bitevní lodě, druhou právě třída Scharnhorst. Samotná loď byla dokončena těsně po vypuknutí války v roce 1939. Její pancíř byl impozantní, rychlost 31,5 uzlů byla na tu dobu velmi dobrá. Ovšem výzbroj lodí této třídy byla velkou slabinou-jen devět děl ráže 280 mm. Bylo plánováno přezbrojení na ráži 381 mm, ale děla byla prioritně dána na lodě třídy Bismarck. 

 Do první akce se Scharnhorst dostal ještě v roce 1939, kdy potopil v Dánském průlivu britský parník. Při invazi do Norska podporoval spolu se svojí sesterskou lodí Gneisenau postupující vojska, obě lodě se střetly s britským bitevním křižníkem Renown a poté co Scharnhorst inkasoval jeden zásah se obě lodě stáhly. V červnu téhož roku tato dvojice potopila letadlovou loď HMS Glorious. Z její paluby nestihlo vystartovat ani jedno letadlo, a tak oba bitevní křižníky v pořádku unikly. V roce 1941 po obsazení francouzského pobřeží působily Scharnhorst a Gniesenau v Atlantickém oceánu a v přístavu Brest se staly velmi častým cílem britského bombardovacího letectva.

 Na začátku roku nerozlučná dvojice bitevních křižníků uskutečnila famózní průnik kanálem La Manch. Britové byli tímto manévrem tak zaskočeni a překvapeni, že jedinou silou, která proti lodím zasáhla, bylo asi 20 letounů zastaralého typu Swordfish. Při útoku byla všechna letadla ztracena, aniž docílila jediného zásahu, a tak jediným poškozením, které německé lodě utrpěly způsobily dvě miny. V dubnu roku 1943 se loď přesunula do norských vod, aby napadala čím dál častěji plující konvoje do SSSR. Na vánoce téhož roku loď vyplula proti odhalenému konvoji. Ale ani spojenecká rozvědka neselhala a ke konvoji se připojila skupina válečných lodí v čele s HMS Duke of York. Když Němci rozpoznali, jakého mají soupeře, pokusili se vyklidit pole. Scharnhorst byl ale hlavními silami britského námořnictva odříznut od svých torpédoborců. Při pokusu o únik zasáhly 356 mm granáty vypálené z Duke of York jeho strojovnu a rychlost lodi výrazně poklesla. Pak už nebyl pro lodě královského námořnictva problém Scharnhorsta obklíčit a potopit děly a torpédy. Z 1968 mužů posádky vytáhli lodě z mrazivé vody jen 36 živých mužů.